12.12.18_Markéta Filipová / Proč ne?

Proč ne?

„Proč ne?“ je odpověď, která je sama otázkou, použitou jako obranu proti původní, většinou dost skepticky položené otázce. Je to jakési přitakání spontaneitě a potenciálu, který se nabízí tomu, kdo se chce podniknout něco zdánlivě nesmyslné, bez jasně rozklíčovatelného výsledku. Na co musí Markéta Filipová odpovídat Proč ne? Odpověď bychom měli hledat v bližším sledování její tvůrčí dráhy a v jejich zájmech. Markéta Filipová se dlouhodobě zajímá o archeologii, kterou chvílemi též vedle FaVU studovala, ale nedokončila. Série jejich prací z dob studií sledovaly často vztah jednotlivce a historické epochy – jeden semestr malovala osoby ukrývající se v pravěkých jeskyních, ohně které si zapalovali, teplo a bezpečí, které v těchto dobách hledali. Další semestr toto téma pozměnila a epocha, ke které se Markéta a osoby na jejich plátnech vztahovaly, bylo antické Řecko. Diplomovou práci, kterou završila svoje studium v Galerii mladých, se jmenovala Dějinné sebevědomí. Tento název nám společně se zájmem o archeologii může dát porozumět způsobům, jak se vztahuje k vnímání času: jakoby hledala jakousi mentální konexi, hluboké porozumění a soucit k uplynulým epochám a jejich obyvatelům.

Když poodstoupíme a zaměříme se na objekty zpodobněné na této výstavě, můžeme je též dát do vztahu s jejím zájmem o fenomény ležící mimo náš čas. Tento nečasový zájem je potencionálně extrémně široký, protože náš vlastní čas je velmi omezený v porovnání s propastmi historického i ahistorického času. Do naší zkušenosti a kultury se vejdou události a fenomény staré maximálně 100 let, pak graduálně ztrácí relevanci k současnosti. Lidské dějiny jsou zaznamenané zhruba po 10 000 let taktéž se sestupnou tendencí spolehlivosti a ověřitelnosti. Lidský druh jako takový je starý cca 1 000 000 let. Pokud však odhlédneme od lidského druhu, který je vázaný omezenou délkou života, lze vypracovat dějiny jiných druhů, věcí a fenoménů? Jak univerzální můžou být dějiny? Markéta Filipová tuto archeologicko paleontologickou-kosmologickou otázku dovádí do extrému a pokouší se sestavit dějiny všeho. Tato snaha je samozřejmě vzhledem k nesouměřitelným časovým podmínkám rozličných druhů, objektů a fenoménů navždy nesplnitelná, ale podstatný je onen universalistický záměr a zájem.

Tato výstava vzhledem k dějinám všeho sleduje dějiny vesmíru, potažmo naší sluneční soustavy. Na vystavených obrazech jsou zpodobněny planety a tváře a ruce, které je drží a vztahují se k nim, jako by je hladily a opečovávaly, jednotlivá plátna byla vyhotovována s ohledem na dostupné znalosti o jednotlivých planetách – největší plátno zachycuje Venuši a je jakousi subjektivní koláží prvků, faktů a interpretací archetypů. Kde je péče, tam je i zájem o vyprávění opečovávaných subjektů – vše o co se pečuje se stává subjektem. Lze zachytit orální historii těchto subjektů a k čemu nám to pomůže? Tato otázka nás pálí zvlášť v době, kdy musíme vynalézt způsoby, jak žít a umírat na poškozené planetě. Abychom přežili, neměly by dějiny být psány pouze vítězi, opravdové dějiny by měly být dějinami všech a všeho.

Výstava je tedy pokusem o vytvoření utopických dějin všeho, nebo jejich nástřelem, úvodem či prvním dílem. Ale opravdu je první? A proč se o něco tak nesmyslného nikdy nedokončitelného vůbec snažit? Odpověď Markéty Filipové je „Proč ne?“

Markéta Filipová je absolventkou FaVU, prošla Ateliérem malby III Petra Kvíčaly a Ateliérem malby II Luďka Rathouského a působí též v umělecké skupině Communite Fresca.

Kurátor: Jozef Mrva

Foto: vernisáž – Tomáš Plachký, instalace – Aneta Marková